Jeden jediný

7. května 2012 v 14:06 | Lady Wolf |  Básně
Tak, co černá ovce ze stáda bílého,
čeká a čeká na svého milého,
tak, co bláznivá básník u moře,
stěžuje si urputně na své hoře.

Tak, co zlatá rybka modrých vln,
tleje na břehu písečných dun,
tak, co holub přes den letící,
stala se smrt mou světlicí.

Prázdné - mé oči - hledí ku obloze,
jakýsi červ leze mi po noze,
kdesi v hloubi srdce larva se stáčí,
a má duše ku tunelu kráčí.

V přírodě samoten - mnohých sen,
já cítím se však krutě opuštěn.
Nepřirozeně originálním zážitkům,
které nebyly nikterak k užitku.

Jam mrzák v křeči smrtelné,
cítím bolesti zřetelné.
Vlákno mého života odmotalo se dávno,
už z něj bylo upleteno předlouhé ráhno.

Originalita - ta je ta tam!
Kráčím, kudy svět už mnohých vzal.
A i když cítím se teď i předtím jak vazal,
vždy jsem to byl já, co kázal.

Teď jsem však již v cizím světě,
kde duše spí a svědomí štve tě,
cos udělat moh a ne a ne,
originalita tě pomine.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eruvië Eruvië | Web | 7. května 2012 v 14:11 | Reagovat

Pěkné :)

2 marty marty | Web | 7. května 2012 v 14:29 | Reagovat

Každý by si měl vážit sám sebe, neměl by se snažit někoho napaodobit, vždyť - každý se narodíme jako originál, proč umírat jako něčí kopie?

3 Rezavá Plechovka Rezavá Plechovka | 7. května 2012 v 14:37 | Reagovat

Pěkné, jak básnička tak i ten obraz pod tím :)) Vidím v tom dosti výjevů :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama