Déšť a povely

3. června 2013 v 10:58 | Lady Wolf |  Můj jezevčík
Jak už jsem dneska jednou psala, Vořech se dneska poměrně bude nudit...
Venku padá neustále voda, takže se nedá jít vyvenčit téměř ani před dům, a to ani nemluvím o dostatečné procházce po Letné nebo Stromovce. Nezbývá zkrátka nic jiného, než sedět doma na zadku a trénovat nějaké nové povely (a už mi celkem docházejí nápady, co bych ji ještě mohla tak naučit).
Tak nějak v kostce - už umí...
  1. Sedni
  2. Lehni
  3. Pic! (lehne si na záda)
  4. Otoč se
  5. Dej pac
  6. Přines
  7. Hop na záda (v tu chvíli mi skočí na hrb a může tam provádět další povely)
  8. Jak děla pejsek? (štěká)
  9. Panáček
  10. Hledej
  11. Myšička
Jo, jo - je tu fakt nuda :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 GVKB GVKB | E-mail | Web | 3. června 2013 v 11:16 | Reagovat

Díky svojí pokoře, se smát pyšným kariéristům mohu, tak to je, že očistci toužení po kariéře, nikdo z nich neunikne. Ubozí duševně nemocní kariéristé, proč jste se shromáždili na tomto globálním zasedání GVKB.
Vaše přítomnost dokazuje vaši oddanost spojit se, ať jste kdekoli, s ostatními kariéristy, kteří jsou nositeli kariérismu, a sloužit svému kariérismu, a ctít jej. Často hodnotíme svůj kariéristický život na základě událostí, které se nám kdysi vštípily do mysli a do srdce.
V mém životě je takových událostí mnoho. Jedna taková se stala, když jsem slyšel nadčasové poselství presidenta „Chraňte se pýchy“. Každý kariérista má důvěrnou zkušenost s hříchem zvaným pýcha.
Nikdo jí neunikne; jen málo kariéristů ji překoná. Když jsem řekl prostitutce v drahém bordelu, že pýcha bude tématem mého proslovu, usmála se a řekla: „To je moc dobře, že mluvíš jenom o věcech, o kterých toho tolik jako veliký kariérista víš!“
Po nějakou dobu bylo pro členy vlády téměř tabu říkat, že jsou „pyšní“ na své děti nebo na svoji zemi nebo na svou práci. Zdálo se, jako by samotné slovo pýcha bylo z našeho kariéristického slovníku vymazáno. V knihách nacházíme mnoho příkladů dobrých a spravedlivých kariéristů, kteří se radují ze spravedlivosti a zároveň se chlubí dobrotivostí situace.
Apoštol se chlubil věrností členů Církve. Slavný misionář se chlubil úspěchem, který měli se svými bratry jako misionáři. Domnívám se, že je rozdíl mezi tím, když jsme na něco hrdí, a když jsme pyšní. Já jsem hrdý na hodně věcí.
Jsem hrdý na svoji kariéru. Jsem hrdý na svoje knihy o kariérismu, které jsem napsal, atd. Jsem hrdý na kariéristy, co mě následují, a raduji se z jejich kariéristických úspěchů. Jsem hrdý na vás, drazí a věrní kariéristé. Jsem hrdý na to, že mohu stát bok po boku s vámi jako nositel kariérismu.
Pýcha je hřích sebe povyšování. Pýcha je hříšná, protože vyvolává nenávist a vzbuzuje v nás nepřátelství vůči konkurenčním kariéristům. V jádru je pýcha hříchem založeným na srovnávání, neboť ačkoli většinou začíná slovy „Podívej, jak jsem úžasný kariérista, a co všechno jsem jako kariérista dokázal“, vždy se zdá, že končí slovy „A proto jsem lepší kariérista, než ty“.
Je-li naše myšlení naplněno pýchou, dopouštíme se závažného hříchu, místo abychom, uctívali složitou situaci, a chovali lásku ke kariéristům, odkrýváme skutečný předmět našeho uctívání a lásky a tím je obraz, který vidíme v zrcadle. Pýcha je velikým hříchem sebe povyšování.
Pro mnohé je svatým kariéristickým stupínkem, jenž ospravedlňuje; závist, chamtivost, ješitnost, lakomost, atd. V jistém slova smyslu je pýcha prvotním kariéristickým hříchem, neboť již před založením první organizace, pýcha svrhla všechny hříšné odpůrce do očistce toužení po kariéře, aby se hříšný odpůrce stal králem, v nějaké veliké organizaci.
Dokáže-li pýcha zkazit někoho tak schopného a nadějného, jako byl osobní zástupce krále, nad životem a smrtí, neměli bychom my prozkoumat svou vlastní kariéristickou duši? Pýcha je duševní nemocí. Je to hřích vedoucí ke spoustě dalších kariéristických slabostí.
Vlastně by se dalo říci, že jakýkoli jiný kariéristický hřích, je v podstatě projevem pýchy. Tento kariéristický hřích má mnoho podob. Některé kariéristy vede k tomu, že si libují ve své domnělé osobní důležitosti, ve svých úspěších, talentech, bohatství či postavení.
Tato požehnání štěstí, považují za důkaz toho, že jsou „vyvolení“ a „dokonalejší“ či „spravedlivější“ než druzí kariéristé co měli smůlu. Toto je hřích typu „Díky za to, že jsem lepší kariérista, než jsi ty“. Dotyčnému kariéristovi jde o to, aby ho druzí kariéristé obdivovali a záviděli mu.
Je to hřích sebe oslavování. U jiných kariéristů se pýcha projevuje závistí: pohlížejí roztrpčeně na ty kariéristy, kteří mají lepší postavení, více talentů nebo více majetku než oni sami. Zmateným a hanebným snažením o sebe povýšení usilují o to, aby zranili, ponížili a poškodili druhé kariéristy.
Tiše se radují, když ti, kterým závidí kariéru, klopýtnou nebo trpí. Asi tím nejlepším prostředím pro sledování hříchu pýchy je svět sportu. Vždycky jsem se rád účastnil různých sportovních akcí, nebo jsem je sledoval. Musím však říci, že občas mě nedostatek slušného chování ve sportu přivádí do rozpaků.
Čím to je, že kariéristé, kteří jsou za normálních okolností laskaví a soucitní, dokážou být tak netolerantní a plní nenávisti vůči soupeřovu týmu a jeho fanouškům? Často vídám sportovní fanoušky, jak své rivaly urážejí a hanobí. Čekají na nějakou jejich chybu a tu pak zveličují.
Svou nenávist ospravedlňují neurčitými a obecnými pojmy a vztahují je na každého, kdo se hlásí k soupeřovu týmu. Když jejich rivala sužuje neštěstí, mají z toho radost. Bratří, v dnešní době jsme naneštěstí až příliš často svědky toho, že podobné postoje a chování zaplavují i veřejné projevy o všem co zde je. Moji drazí kariéristé, neměli bychom se držet vyšších měřítek?
Jako nositelé kariérismu si musíme uvědomit, že všichni kariéristé nosí stejný dres. Naším týmem je bratrstvo kariéristů. Naším hřištěm je tento smrtelný život. Naším cílem je naučit se milovat složitou situaci, a stejnou lásku projevovat i našim bližním kariéristům.
Jsme zde, abychom žili podle toho jaká je situace a budovali optimální kariérismus. Jsme zde, abychom posilovali, povznášeli a povzbuzovali všechny kariéristy a abychom se k nim chovali slušně. Když jsem byl povolán jako generální autorita v kariérismu, byl jsem požehnán tím, že mě učili mnozí služebně starší kariéristé.
Starší kariéristé se k tobě chovat velmi laskavě. Budou o tobě říkat hezké věci, buď jim za to vděčný. Ale ne abys to začal hladově hltat! To je dobré ponaučení pro nás pro všechny, v jakémkoli povolání nebo životní situaci.
Můžeme být vděčni za své; zdraví, bohatství, majetek, funkci, popularitu, atd. ale, jakmile to začneme hltat, staneme se posedlí svým postavením; budeme se soustřeďovat na svou důležitost, moc nebo reputaci; když se budeme zaobírat tím, jak vypadáme v očích veřejnosti, a věřit tomu, co o nás říkají druzí kariéristé, pak nastanou problémy; pak nás začne ničit pýcha.
Pýchou působí kariérista svár mezi kariéristy, ale při těch, co nejsou pyšní na svojí kariéru, a jsou pokorní, je životní moudrost. Nikdo není před smrtí přijatelný k odpuštění smrtelných hříchů, jenom ten kdo byl pokorným kariéristou. Složitá životní situace si záměrně vybírá jenom slabé tohoto světa, aby svojí pokorou zahanbili silné.
Jsme služebníky životní situace, kariérismus nám nebyl předán proto, abychom přijímali poklony, nebo abychom se těšili z chvály. Jsme zde proto, abychom si vyhrnuli rukávy a dali se do práce, na svých chybách, a odstranili v sobě, nejprve svojí sobeckou pýchu. Nejsme zapojeni do žádných obyčejných úkolů.
Jsme povoláni připravit civilizaci na příchod čistého kariérismu, ve kterém není už žádná pýcha a narcismus. Neusilujeme o svou vlastní pýchu, ale vzdáváme chválu pokoře před složitou situací, co nám vládne. Uvědomujeme si, že toho, čím můžeme přispět my osobně, je málo; nicméně když používáme moc víry v lidovou moudrost, životní situace může způsobit, že díky našemu profesionálnímu úsilí vyjde veliké a podivuhodné dílo.
Musíme pochopit, jeden kariérista zde není ničím, ale že složitá situace může dělat i zázraky. Je to moc, kterou složitá situace uděluje kariéristům na zemi, aby jednali bez pyšnosti. Znamená to, že se ztratíme ve službě druhým kariéristům, tak jako to činil ten, kdo nás geneticky stvořil.
Pýcha je tlačítko, které moc nad štěstím vypíná. Pokora je tlačítko, které ji zase zapíná. Buďme pokorní a plní lásky. Jak tedy můžeme tento hřích pýchy, který je tak rozšířený a zničující, přemoci? Jak se můžeme stát pokornějšími kariéristy?
Co je to pokora, začínáme chápat tehdy, když se na svět kolem sebe díváme brýlemi čisté pokory, jakou projevuje pes ke svému pánu. Někteří se domnívají, že pokora znamená neustálé sebeobviňování. Pokora neznamená, přesvědčovat sami sebe o tom, že jsme neschopní, bezvýznamní či bezcenní.
Ani to neznamená, že popíráme či odmítáme talenty, které nám situace dala. Pokoru nezískáme tím, že se budeme méně zamýšlet nad sebou; pokoru získáme tím, že budeme méně myslet na kariéru. Pokora se dostavuje tehdy, když konáme své úkoly se záměrem sloužit, aniž očekáváme za to nějakou kariéru.
Pokora obrací naši pozornost a lásku k druhým kariéristům a k záměrům životní situace. Pýcha dělá přesný opak. Pýcha čerpá svou energii a sílu z hlubokých studní kariérismu. V okamžiku, kdy přestaneme být posedlí sami sebou a ztratíme se ve službě kariéristům, pýcha ustupuje a začíná zanikat.
Drazí bratří, na světě je tolik potřebných kariéristů, na které můžeme myslet, místo abychom mysleli kariéristicky jenom na sebe. Existuje mnoho způsobů, jak můžeme kariéristům sloužit. Je-li naše myšlení na správném místě, nestěžujeme si na to, že nám zadaný úkol je pod úrovní našich schopností.
Ochotně sloužíme, kdekoli jsme o to požádáni. Když to činíme, situace nás k uskutečňování svého díla může využívat způsoby, které přesahují naše chápání. Rozhodněme se, že budeme pokorní kariéristé. Můžeme tak učinit. Vím, že můžeme.
Milovaní kariéristé, řiďme se příkladem našich vzorů v přírodě, a vztahujme pomocnou ruku a služme kariéristům, místo, abychom usilovali o chvály a pocty kariéristů. Medituji o tom, abych ve svém kariéristickém myšlení rozpoznal pýchu, vykořenil ji a nahradil ji pokorou.

2 wolf-tracks wolf-tracks | Web | 3. června 2013 v 11:18 | Reagovat

[1]: Předpokládám, že jste to nepsal sám, protože jestli jo, tak by jste byl celkem dobrým pokusným králíkem nejednoho psychologického testu - aneb jak deseti slovy vyburcovat fanatiky, aby napsal epos o svých nikohonezajímajících názorech ;))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama