Hnijící maso z New Yorku

3. června 2013 v 18:37 | Lady Wolf |  Povídky

Díl 1. - Seznámení

Sofie seděla skrčená na zemi a horlivě nabíjela svou pistoli Colt M 1911. Na okamžik zastavila a zaposlouchala se, když nic neslyšela, uklidila zbytek nábojů do náprsní kapsy, přišroubovala tlumič a odjistila svůj kvér. Zhluboka se nadechla a znovu se vydala do ulic. Stála na okraji Central Parku a rychle postupovala směrem k Hudson River.
Město se zdálo být prázdné, ale ona se nenechala zmást. Jen pár dní po tom, co z nějaké schované a nelegální laborky unikl onen vysoce toxický plyn, se z lidí staly chodící mrtvoly. Bez přestávky bloumali po ulicích, a hledali cokoli, co by mohli zabít a nacpat si do chřtánu. A úplně jediná věc, která jim zbyla z lidskosti, byla tendence držet se pohromadě. Takže v současné době se po světě - nebo alespoň po Severní Americe - potulovaly miliony nemrtvých, a ti, co přežili, byli žádaným zbožím.
Sofie se štípla do ruky, aby zaměřila své seoustředění na něco jiného, než na nedávné události, a pokusila se radši přežít. Otřela si při chůzi spocené ruce do kalhot, a znovu zrychlila.
Zleva se ozval cinkot kovu.
Sofie téměř leknutím vykřikla, a okamžitě tím směrem namířila hlaveň pistole. Nikde však nikdo nebyl. Ohlédla se, ale v tom se zvuk ozval znovu. A znovu. Po nekonečné minutě z domovní garáže vyběhla pohublá fenka černého labradora s řetězem u krku, a ostýchavě se připlížila k Sofii. Srst měla pokrytou špínou a zaschlou krví, oči propadlé. Její pohled byl zoufalý a prosebný. Sofie zaváhala. Nemohla s sebou vzít psa. Zpomaloval by ji, a jídla měla málo už jen pro sebe. Namířila na ni, odhodlaná ukončit její trápení mezi nemrtvými a hladem. Chvíli tak setrvala a hleděla do těch temných a chápavých očí, plných směsice zoufalství a pochopení... I odpuštění.


"Promiň," vzdechla Sofie tiše a pomalu tiskla spoušť. V tom okamžiku fenka zavrčela s pohledem upřeným kamsi za Sofii. Ta sebou rychle trhla a na poslední chvíli střelila mrtváka doprostředa čela. Nemrtvý hodil hlavou dozadu spolu s krůpějemi temné a zkažené krve, jakou v sobě mrtváci nosili, a po zádech spadnul na zem. Sofie si z čela otřela krevní poprašek a s vyvalenýma očima se obrátila zpět na fenku. To zvíře jí právě teď zachránilo život, i když si ještě před malým momentem hrála na kata. Nemohla ji zabít - nebo spíš zavraždit, a ani ji tu nemohla nechat napospas těm zrůdám. Zaklela a vynadala si v duchu, za svou slabost. Poté jí z krku sundala zrezavělý řetěz, opatrně ho odložila na asfalt a pohladila fenku po hlavě. Napřímila se a tentokrát pečlivěji zkontrolovala své okolí.
Opět se dala do klusu a po očku sledovala, jestli se nová společnice drží za ní. Šla jí poslušňě u nohy bez sebemenšiho šramotu.
"Alespoň že tak," pomyslela se Sofie a vklouzla do postranní uličky, kde nepřítomně postávali dva mrtváci. Oba je odrovnala střelou do hlavy a nebojácně překročila to, co z nich zbylo. Černá fenka se jí držela v patách a stejně jako ona je bez zájmu přešla. Také si jich musela užít víc než dost... Kolik psů to vlastně mohlo přežít? Sofie pootevřela dveře schované zbrojnice, kde si dřív nejednou kupovala od známého nějaký ten matroš, a zkontrolovala, zda-li je vzduch čistý.
Byl. Vešla dovnitř a málem přibouchla čumák fence, která ji s odhodláním následovala dovnitř. V duchu se jí omluvila, vpustila ji do obchodu, a zajistila vchod před nezvanými hosty. Už se stmívalo, a muselo se někde přespat. V noci aktivita mrtváků sice klesala, ale s ní i viditelnost - a to se nijak zvlášť nehodilo.
Za pultem si rozbalila spacák, batoh použila jako polštář a Colt M 1911 jako medvídka na spaní. Nelíbil se jí tenhle nový režim, ale byl nutný.
Fenka si lehla poslušně vedle ní a ani nedutala. Sofie na ni několik minut tiše zírala, poté si z lehu sedla s jemně jí začala rozplétat zacuchané chlupy. Nebyla sice kynolog, ale bylo jí jasné, že tohle zvíře je mladé, rozhodně mladší než dva roky. A také, že kdyby se do toho kožichu nepustila okamžitě, vzrostla by pravděpodobnost nějaké kožní plísně nebo tak něčeho. Ještě chvíli zápolila se zamotynými chuchvalci, ale nakonec vyndala švýcarák a pár zvlášť zacuchaných míst zneškodnila malým nožíkem. Když se nemusela štítit psa znovu dotknout, šeptem jí popřála dobrou noc a sama se nedůvěřivě odevzdala do rukou spánku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 A. A. | Web | 3. června 2013 v 18:48 | Reagovat

"děvkoidní tendence" hah, zabitý!
bitch? ta dělá peklo celé třídě už od té doby co v ní je. mě osobně se směje kvůli tomu, že poslouchám avril lavigne a dál věci do rocku, občas metalu. pořád se hádáme, ta furt klukům říká ať stojí při ní a vypráví jim pohádky s kým já spala , přitom ve třinácti může spát člověk maximálně s medvídkem co má v posteli nebo s mamkou když se bojí bouřky. to že je dě*ka ona ,neznamená že je celý město. fuck logic.
trochu jsem se rozepsala no :D
nejvíc se mi na téhle povídce líbí věta:"Promiň," vzdechla Sofie tiše a pomalu tiskla spoušť.
ne, že bych chtěla všechny zabíjet, ale strašně se mi líbí takový věty.jako kdyby.. awh :D nevím jak to popsat. Prostě nemám ráda takový to: řekla a zastřelil ale prostě že umíš to tak popsat.. to se mi líbí :D:) máš to suprově napsaný (y)

2 adelaidebooks adelaidebooks | Web | 4. června 2013 v 19:22 | Reagovat

Ocitla jsem se ve světě, kde se bojím jít spát :D Krása... tedy, hrůzu nahánějící krása, ale opravdu se mi to líbí :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama