Dopis první

22. června 2015 v 23:51 | Claire |  Povídky
Dobrý den, pane Lockwoode,
je mi mnohokrát líto, že se ozývám po tak dlouhé době, ale maminka mi bránila napsat jen pouhý řádek, aby si snad někdo nemohl přečíst má slova a něco zlého si nepomyslel. Od okamžiku Jackovy smrti se zde v Bílém údolí zastavil čas. Maminka krom kontrolování mého přetrvávání v pokoji nedbá na ničem, jen posedává ve své ložnici a nechává služebné na mě přísně dohlížet. Naštěstí je mi ale většina z nich nakloněna víc než jí, a tak mi zůstává vcelku svobodná ruka - ovšem jen na papíře, který právě držíte v ruce a který se mi podařilo poslat jen štěstím přes mlynářova syna. Nebýt Jessie a její dobrovolně nabídnuté kapsy u zástěry, nikdy by se vám těchto slov nedostalo. Pokud jde ale o mou fyzickou svobodu, není nic tak růžové, jak se může zprvu zdát. Ihned vysvětlím proč.
Jack několik týdnů stonal. Maminka si nechala přivézt lékaře až ze srdce Londýna, ale i když s sebou přivezl celý kočár měřidel, teploměrů a nejmodernějších vynálezů, nemohl než konstatovat, že jde o zápal plic v pokročilém stadiu a není cesty zpět. Jediné, co zbývalo, bylo prodloužit Jackovi čekání na nevyhnutelné. I to se však zdálo jako lepší východisko. Celé měsíce u nás lékař zůstával, i přes s časem se zvyšujícím honorářem, který vždy s jedním týdnem narostl a maminka překotně souhlasila. Rodinná pokladna ale byla od Jackovy neschopnosti stále prázdnější - přeci jen obchodní nabídky se někomu nad hrobem příliš nehrnuly.


Nezůstalo tedy jiné možnosti, než brát z mého věna, s čímž jsem pochopitelně souhlasila. Jack byl mým bratrem, udělala bych pro prodloužení jeho života cokoliv. V tuto chvíli mne ale začaly hlodat zlé myšlenky, jako například že jeho pár týdnů bolestné relativní přítomnosti nám všem zničí budoucnost a společně se mnou a dávno ovdovělou matkou i mým případným dětem. Co jsem ale mohla namítat? Jaké jsem vůbec měla právo cokoliv namítat?
Když ale naše finanční dno bylo téměř na dohled, nebylo jiné možnosti než prodat několik pozemků. Z Bílého údolí se tak rázem stal jen bezejmenný dům, protože louky, na kterých ono býlí rostlo a které dalo pojmenování našemu sídlu, již nepatřilo nám. Právě na nich jsme ale se svolením majitele nadále sbíraly bylinky, z nichž se připravovaly všemožné čaje a obklady pro Jacka. Naše snaha byla řekla bych až obdivuhodná, stejnou měrou ovšem předem zbytečná. Jack přestával v průběhu několika týdnů mluvit, jeho zájem o nás samotné klesl na bod mrazu. Zůstával uzavřený sám v sobě, prospal denně snad třiadvacet hodin. Až jednou prospal čtyřiadvacet a nám bylo jasné, že se to již nikdy nezmění.
Když odešel, matka se zhroutila. Zůstala soustředěná na mě, ale i vidina mého štěstí se jí rozpadala pod rukama. Bez věna nemohl dříve domluvený sňatek platit a můj dříve tolik milovaný Finstone byl svou rodinou donucen naše pouto zpřetrhat, snad aby je nemohla ohrozit naše současná neblahá situace. Která rodina by přeci chtěla dotovat druhou ještě dřív, než se vůbec stačí spojit v jednu? Nebylo divu jejich zaječím úmyslům, ale ani to mi nebylo útěchou. Oči jsem si málem vyplakala při čtení Finstonova dopisu o zrušení našich zásnub, a i když se snažil vše vysvětlit co nejcitlivěji a z tahů pera bylo znát, jak se mu při psaní třásla ruka, mému srdci to nebylo nikterak útěchou. Ke všemu o několik dní po oznámení zrušení sňatku dorazila zpráva ze sousedního kraje, od mého strýce z matčiny strany, že se při první příležitosti nastěhuje k nám, abychom "my ženské byly pod dohledem". I když se možná jednalo o pouhý žert, nijak mě jeho slova neukonejšila, ani mou obvykle optimistickou matku ne.
Zůstala jsem tedy s matkou v Bílém údolí sama, alespoň dočasně. Jack byl pohřben na starém hřbitově nedaleko řeky, jak si to podle závěti přál. Sama s matkou, pár služebnými, z nichž většinu jsme si nechaly spíše ze soucitu, protože zkrátka neměly kam odejít. Naše pole již osívá pan Ernest z Hallova, a právě s ním a se mnou má matka velké plány. Syn pana Ernesta má prý dobré srdce, ale přes všechnu svolnost, jakou si namlouvám mít, se nemohu stále přesvědčit o správnosti její volby.
Pane Lockwoode, nedovedete si představit zoufalství panující v našem domě. O co hůř, příchod mého strýce, jehož dědictví se ztratilo v kartách a na dně mnoha lahví whiskey, bylo spíše jako kosou balancující nad kamenem našeho osudu, alespoň podle našich posledních zpráv týkajících se jeho stavu, které mohly být starší pěti let. Byl pro nás Pandořinou skřínkou.
Pane Lockwoode, prosím, přijeďte mne alespoň navštívit, jinak zde, přísahám, přijdu samou nejistotou o rozum.

Děkuji,

slečna Mayne
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Můžou být holka s klukem "jen kamarádi"?

Ano
Ne

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 23. června 2015 v 2:42 | Reagovat

I když se mi slívají slova jedno v druhé a čtu tak každé třetí, líbí se mi a vlastně žasnu, jak jsi je pospojovala. :D

2 Claire Claire | E-mail | Web | 23. června 2015 v 7:20 | Reagovat

[1]: Mockrát díky - i za mail!!, je skvělé vidět, že se moje práce někomu líbí. :)
Pokud jde o tenhle konkrétní výtvor, rozhodně budou následovat další dopisy (a ano, pokud by to někoho zajímalo, nedávno jsem přečetla Na Větrné hůrce, a tohle je svým samotným výsledkem).

3 paralelnisvet paralelnisvet | E-mail | Web | 23. června 2015 v 9:53 | Reagovat

akože, tohle je božské, ale nic to nemá na to, že Tvůj instagram prozrazuje koncert FFDP, takže logicky tady teď koukáš  na nabručenýho dojatě-nadšenýho a zároveň smutnýho smajlíka. Protože jeko Lajk, ale já nebyla, taaakže smutek. Si dnes něco pustim teda!

4 Clairka Clairka | Web | 24. června 2015 v 0:11 | Reagovat

Skvělé, úžasně skvělé. Mám ráda příběhy zasazené do těchto dob.

5 Ta mrtvá Ta mrtvá | Web | 24. června 2015 v 2:15 | Reagovat

pěkný blog

6 Tereza Tereza | Web | 24. června 2015 v 10:26 | Reagovat

Jsi snad má nejoblíbenější blogerka, protože tvoje články mě inspirují a jsou originální. Myslím si, že jsi velikou inspirací i pro více lidí. Tvůj blog navštěvuji snad nejčastěji. Jsi vážně úžasná.

7 :* :* | Web | 24. června 2015 v 12:00 | Reagovat

Píšeš úplně skvěle, nemám slov! :3 Již dříve jsem navštěvovala tvůj blog, ani nevím, proč jsem přestala. Teď tu budu nalezlá asi docela často, i přes světlé písmo, které sotva přečtu(,což bude asi nastavením mého pc), mě to neskutečně oslovovalo a vtáhlo do děje. :)

8 Allex Allex | E-mail | Web | 24. června 2015 v 17:41 | Reagovat

Wow. Umíš krásně pracovat se slovy, nechápu to. :))

9 Šklíba Šklíba | E-mail | Web | 24. června 2015 v 19:44 | Reagovat

Drahá Claire,
Nemohu se nabažit tvých sonetů, básní článků nebo příběhů a i prachsprostý dopis mne dokáže zahřát u srdce. Dokonce mě inspiruje... hehehe
Tvá Šklíba

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama