Nevzdávejte to.

17. července 2015 v 1:11 | Claire |  Názoroviště
Dnešek je podle všeho plný překvapení. Abyste měli jasno, před změněním layoutu jsem zveřejnila ani ne na minutu článek, že končím. Že ruším stránku a začínám někde jinde. No, je dobře, že se tak nestalo, protože to tu vážně miluju. Znovu a znovu to budu říkat. Miluju blog, miluju vás lidi tady. Miluju, že tady můžu být kým jsem. Nebo alespoň tím, za koho se tak nějak považuju... asi. Až zjistím, kdo skutečně jsem, to bude teprve boom. Snad se toho i dožiju. Hihi.

Ale to není to, o čem bych vám právě teď chtěla povědět. Chci vám povědět o změně. O tom, že svět je vážně super, i když se čas od času snaží vší silou nás přesvědčit o opaku. O tom, že svět se pro mě za čtyři měsíce otočil o 180°, i když se nezměnilo ve své podstatě nic. Ve skutečnosti, v té pravé a nehmatatelné, paradoxně, se ale změnilo všechno.



Jak jsem tu psala, ještě čtyři měsíce jsem si nebyla jistá tím, jestli se vůbec dožiju devatenácti. Nevěděla jsem, jestli se nezblázním, jestli nepřestoupím na jinou školu a jestli na ní vůbec zůstanu. Dny jsem trávila zíráním do zdí. Noci jsem trávila zíráním do stropu a sem tam jsem se vesele vrhala do hýření psychoaktivních látek, které to pochopitelně ještě víc vyhrotily.

Všechno se změnilo, ze dne na den. Nevím jak, a asi to nikdy nezjistím. Ale jde o tohle.

Nepřestávejte doufat, protože zázraky se evidentně mohou dít. Nebudu tu psát absolutní kraviny stylu "usmívej se, princezno", protože nejsme princezny. Jsme normální puberťačky, se kterými vymetají hormony a bůhvíco ještě. Ale nesmíme přestat doufat a nesmíme nikdy nic vzdávat, protože ať už přijde cokoliv, je to šance. Změňte prostředí, změňte hudební vkus. Změňte se, staňte se tím, kým být chcete. Zaměřte se na staré koníčky, vraťte se ke svému dávnému hobby. Vraťte se k rodině nebo naopak zpět k přátelům. Opusťte pokoj a vytěsněte všechny našeptávající hlasy v hlavě, protože to právě díky nim padáte do té nekonečné spirály vlastní nejistoty. Věřte, že vím, o čem mluvím.

Všechno bude lepší. Neříkám, že zítra, a neříkám, že pozítří, ale bude, protože nic zkrátka nemůže trvat věčně, ani smutek, ani lítost, ani marná bolest. To všechno jednou utichne a zůstane jen nepopsaný papír, na který necháte zanést nové první črty svého světa.

Na ten můj se teď zázračně dostala hora pastelové růžové. Nevím, co to znamená, ale je to konečně tady. Možná jsem se zamilovala. Nevím do koho nebo čeho, ale možná jsem se po dlouhé době zase smířila sama se sebou. Dlouho mi teď nikdo nešlapal po sebevědomí (ano, konec školního roku nese své ovoce), možná proto.

Je jedna ráno a já s naprostou euforií píšu. Konečě a zase jsem našla svou múzu, která jako by se na tři týdny vypařila. Stálo mě to několiv večerů trávených s hlavou hluboko v mém porcelánovém trůnu, na což nejsem úplně pyšná, ale podle všeho psaní tak nějak souvisí s tímhle šílenstvím, bouráním do zdí a emocionální bouří na každém rohu. No tě pic, a to v tom chci hledat svou kariéru.

Všechno je dobrý. Všechno bude dobrý.

Je úleva to konečně vidět napsané, ostatně je úleva o tom konečně racionálně uvažovat. Pro vás všechny, kteří myslíte na něco v tom samém duchu jako já pár měsíců zpátky: Byla jsem na tom stejně. Zlepšilo se to. Zlepší se to i u vás, ať už je to sebehorší. Držte se a nepouštějte se, protože prvním krokem ke zlepšení je uvědomění si, jak je vlastní počínání iracionální.

Velkým lékem je empatie. Neutápějte se v sobě a snažte se naopak pomoct někomu kolem sebe. Čtěte víc knížek, jak jsem již napsala výše, navštivte rodinu, nebo naopak navštivte přátele. Nenechte si nic našeptávat. Já ty hlasy znám. A všechny lžou. Pokud sedíte doma s rukama v klíně, jeďte do obchoďáku a utraťte kopu peněz za hadry. Nemáte co celý den dělat? Najděte si něco. Začněte kreslit, hrát na klavír, najděte novou lásku v zahradničení, jak se to povedlo mně (mimochodem mohu celkem s jistotou říct, že z nemalé části mě při smyslech držely obyčejné kytky v květináčích; vždycky, když mi bylo smutno, koupila jsem si kytku; každá kytka byla malou nadějí; každá z těch nadějí pomalu rostla a měnila tu metaforu ve skutečnost). Sice na kytky padla většina mých peněz, ale na tom nezáleží, protože mi to udělalo radost. A to u mě bude vždycky dobrá koupě.

Všechno bude dobrý. Všechno je dobrý. Jen to prostě chce znovu najít nit svého příběhu.

Vaše, trochu nerozhodná, rozpolcená a znovu složená,

Claire.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Whirpy Whirpy | E-mail | Web | 17. července 2015 v 10:55 | Reagovat

Páni krásně napsané, souhlasím, že někdy se prostě zdá, že to horší být nemůže a najednou se vše otočí a přijde ta euforie o které píšeš.
Jinak je dobře, že máš zpět múzu a s blogem jsi neskončila, design je opravdu moc pěkný a vypadá to tady příjemně. :)

2 Elis Elis | Web | 17. července 2015 v 11:28 | Reagovat

Pěkně napsané a pravdivě, je to tak, to jsou zákonitosti života, jde to ve vlnách, jednou jsme dole a jednou nahoře, když je zle, bude zase lépe atd....

3 Šklíba Šklíba | E-mail | Web | 17. července 2015 v 12:12 | Reagovat

Boha jeho, ty mě vždycky dostaneš. Napsalas to stokrát líp než nějaký čubičky, který sami bezmoc nezažili a přesto o ni kážou a ještě k tomu přidaj hordu happy obrázků šťastných dvojic a koťátek. Po přečtení tohoto, mě ovšem zaplavila neskonalá euforie a prostě chuť na život #nevimjaktopopsat ale prostě mindfuck dokonalosti. Jsi výborná, jsi skvělá.

4 Yeanni Yeanni | Web | 17. července 2015 v 14:08 | Reagovat

Nádherný článok, toto dokáže napísať iba niekto, kto si prešiel peklom na zemi. Prajem ti nech sa do toho už nevrátiš a nech ti to s blogom vydrží.

5 she-keeps she-keeps | E-mail | Web | 17. července 2015 v 15:43 | Reagovat

Po dlouhé době jsem tady zase na návštěvě. Skvělý článek, díky.
Musím taky se sebou něco udělat. Starými koníčky a rodinou začnu.

6 mylifeaskari mylifeaskari | Web | 17. července 2015 v 19:07 | Reagovat

Wow, holka tenhle článek se ti fakt povedl! :) Napsala jsi to moc moc hezky :)

7 cincina cincina | Web | 17. července 2015 v 21:54 | Reagovat

Já jsem ráda, že jsi svůj blog nezrušila:)
Hlavně, že už se cítíš lépe. Nemysli na nic špatného. Stačí myslet pozitivně. U mě to funguje. Hned je ten svět růžovější :)

8 Yuuta Yuuta | Web | 17. července 2015 v 23:57 | Reagovat

K tvému komentáři... No... jsem v pěstounské péči a u nás doma se zastává názoru, že pokud to není životu nebezpečný ani tím nikoho neohrožuji, pak se mohu oblékat, jak chci. Přeci jen soudit lidi podle zevnějšku mi přijde na 21.století docela primitivní :)

9 L. L. | Web | 18. července 2015 v 22:48 | Reagovat

není co vytknout.
líp bych to určitě nenapsala
naprosto souhlasím :) ale každej si na to své příde, někdo dřív, nekdo pozdějš, asi jako ze vším a stejně tak, že věřím na osud, protože mě sám přesvědčil :-)

dobře, že jsi neodešla.
máš to tu krásný heeeej.

10 Amazonka Amazonka | Web | 19. července 2015 v 13:55 | Reagovat

Musím říct, že tvůj nový vzhled blogu se mi hodně líbí a byla by určitě škoda, kdyby si skončila. Já blog také miluji a myslím, že momentálně bych skončit nedokázala.

Půl hodiny jsem zkoumala obrázek s nápisem "PARADISE", jestli se opravdu hýbe nebo mám nějaký halucinace a hele, on se opravdu hýbe :D

Po dvojitém přečtení musím říct, že tento článek je naprosto dokonalý a že se ti hrozně povedl a že si ho musím zapamatovat a pár vět z něj někam napsat, abych to nezapomněla. Jako tobě dělají radost kytky, mně dělají radost moje rybičky. Upřímně, málokterý článek, který se snaží nějakým způsobem motivovat člověk, mně dokáže "nabudit" tak, jako to právě dokázal ten tvůj.

Klobouk dolů a doufám, že tvá radost bude přetrvávat a přeju tobě i tvým květinám hodně štěstí! Jinak já, jak začali prázdniny, pomáhám rodičům se zahradou (stydím se za to, že jsem to předtím nedělala, jak jsem mohla tolik práce nechat jenom na nich!) a přiznávám, že jsem alespoň malou vášeň v starání se o rostliny našla :) :D. Příroda mě fascinuje čím dál tím víc. Miluju jí.

11 Allex Allex | E-mail | Web | 19. července 2015 v 20:11 | Reagovat

Jsem moc ráda, žes to tady nezrušila, taky to tady miluju. Mně osobně by bylo líto všech těch báječných článků. Některé mě opravdu motivují nebo inspirují. :)
Neskutečně krásně napsaný. Já na zázraky věřila, ale zjišťuji že život není pohádka a je to těžké. Ale snažím se, doufat a věřit, na zázraky. Ve světě se dějí, tak proč by nemohly i tady? :)
Chci, aby všechno bylo lepší a snad i bude. Jednou to lepší prostě být musí. :D
Jsem ráda, že Tvůj život zrůžověl a že jsi našla svou múzu. Určitě je to nádherný pocit a přeji Ti, aby to dlouho vydrželo. :)
Všichni mi říkají, že jsem empatická, ale já se tak necítím. Ale něco na tom třeba bude, vžít se do jiných lidí a pomáhat. :) Áá, co já bych dala za kopu knížek! (Nic, protože vedle mě zrovna jedna kopa leží..) Nepřežila bych bez knih. Bohužel pro to nemají moji rodiče porozumění.. :/
Každopádně doufám (a věřím), že tady s námi ještě dlouho vydržíš, protože Tvé články miluju. :)
Měj se krásně Claire ♥

12 space-girl space-girl | Web | 20. července 2015 v 16:24 | Reagovat

Tohle mi otevřelo oči .
Když jsem byla malá,měla jsem své sny,oblékala jsem co jsem chtěla a dělala  jsem co jsem chtěla. Pak přišla  škola  a mě změnila ze dne na den. Říkali mi:ježíš,proč nosíš ty kalhoty? Proč tak kreslíš,proč to tak děláš? Začalo to být unavující a tak jsem se asi změnila. Asi jsem potřebovala,aby tenhle článek někdo napsal  a podpořil mě. Děkuju,že jsi to udělala a teď ahoj,jdu se chovat bláznivĕ ,nebudu si na nic hrát a budu se oblékat jak chci. Je to můj život,ne jejich.

13 Yu Yu | Web | 27. července 2015 v 12:19 | Reagovat

Haaa... každý den školního roku si říkám, jestli mě teda vyhodí a já půjdu do lesa. Pryč od systému, který na mě funguje jako svěrací kazajka.
(Navíc se půlku prázdnin učím, chjo)

No nic. To dáš, to dám, to dáme a snad to dá každý, který přijde večer domů, tupě zírá do zdi nebo brečí.

Koupíme si kytky a necháme růst naději.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama