Takhle jsem se ještě nebála.

26. července 2015 v 10:42 | Claire |  Diary
Chata s přáteli, co by se mohlo pokazit? Hm, evidentně všechno. Týden byl docela náročný, málo spánku, hodně pití a kofeinu, trochu ponorka mezi lidmi, ale ze začátku v pohodě. Ze začátku. Dne 24. července 2015 zřejmě Vesmír nebyl v dobrém rozmaru, protože všechno šlo totálně do kytek.

Mám za sebou nejšílenější den a noc svého života. Dobře, začalo to o půlnoci šampáněm. Buřina měla narozeniny, takže proč si nějaké ty bublinky nedopřát, že? No, jasně, jenže to by nesměly ihned vypálit Hadreenovi do oka. Takže se chvíli válel po zemi, a my ve změti křiku, totální vnitřní hysterie a opileckého opojení voláme sanitku, která nás odmítá se slovy, že berou jen život ohrožující případy. Bidlo, Amazonka, Zrzka a pochopitelně Hadreen na Žižku nasedají do auta a jedou do nejbližší nemocnice.

Mezitím se na chatě všichni psychicky totálně skládají. Po dvou hodinách se dozvídáme, že Hadreen se veze do nemocnice 70 km daleko, kvůli tamní specializaci. Po další hodině se dozvídáme, že stav je nejlepší, jaký mohl být. Díkybohu, ale nezapomínejme, že den 24. července 2015 není ani zdaleka u svého konce.



Ráno je na chatě značně ponurá atmosféra. Hadreen tu prostě chybí, a i když se mu podle všeho dostává nejvyšší komfort, všichni jsou z toho značně rozmrzelí a přepadlí. Po pár prvních hodinách se rozhodujeme, že na chatě ten jeden den ještě podle plánu zůstaneme, namísto abychom to po té tragédii rozpustili. Máme náladu pít, takže Plach jde do vinného sklípku pro lahev.

Intermezzo.
Aby bylo jasno, chalupa, kde jsme byli na harty part, byla starou a značně zmodernizovanou, opravenou a maximálně vyšperkovanou kamennou stodolou. Krásnou, útulnou, dokonalou pro priváty "na úrovni". Nicméně prastarou (100 let?), což zjevně některé lidi dovádí k šílenství. Popojedem.

Když se Plach vrací s lahví vína, z jeho očí zírá snad smrt sama a prohlašuje, že ve sklepě něco viděl, že něco slyšel, že na něj něco křičelo a cítil, jak mu to chce ublížit. Protože drtivá většina lidí na chatě jsou ateisté, nikdo to nebere vážně, ale nikdo nic neříká nahlas. Plach o tom ani pak nemluví, jen neustále pochoduje sem a tam, má oči až na týle a lahev vína do něj zahučí rychleji než obvykle, a to je co říct. Ale koho by to zajímalo, Plach je celkově pověrčivá osoba, slyšel zaskřípat trámy a hned si představil kdo ví co. Jdeme chlastat.

Den se jako vždy pomalu obrátí ve večer a večer v noc, a protože spolu už trávíme několikátý večer, nemáme si vzájemně už moc co říct, a vzhledem k Plachově zmínění bubáka ve sklepě Bidlo navrhuje, že si budeme číst strašidelné historky. Hledáme na netu, hledáme, ale všechno, co nacházíme, stojí za starou bačkoru, který by se nebálo ani čtyřletý dítě. Vyprávíme si proto ty vlastní. Začínám já a povídám o našem starém bytě, o tom, co se v něm dělo. Toho se s nebývalým elánem opět chytá Plach, vypráví, co všechno vídá on a co potkává u sebe doma (nutno zmínit, že žije v 19 letech sám, ale narozdíl ode mě ne úplně dobrovolně). Náhle se vrací k tomu, co viděl / slyšel / potkal ve sklepě, ale tentokrát všechno popisuje mnohem fatálněji a se strachem se rozhlíží kolem sebe.

Měníme proto téma a rozhodujeme se zahrát si karty a ještě než je stihneme rozdat, kuřáci (tzn. všichni až na mě, Bidlo a Amazonku) jdou ven na pauzu, mezi nimi pochopitelně i Plach. A my pak jen zevnitř slyšíme přes pootevřené posuvné dveře verandy, že mluví stále ten samý člověk o stále tom samém, oči třeští do noční tmy a mně je jasné, že alkohol, kofein a nedostatek spánku udělaly svoje, a jejich výsledkem je panický záchvat. Nebo psychický kolaps, nejsem psycholog ani psychiatr, nevím.

Nakonec s hysterčícím Plachem venku zůstává jen Buřina a HH (Hloupej Honza; kterej je ve skutečnosti geniální, ovšem si rád hraje na nacistu, proto HH), oba se ho snaží uklidnit, ale marně. My je jen po očku pozorujeme zevnitř, sedíme přimrazení na pohovce a Plachův strach přechází částečně i na nás, takže na záchod ve finále chodíme po dvou. Když upline asi třicet minut, a oni stále sedí venku a civí do tmy, jdu za nimi. Přiznávám, že částečně ze zvědavosti.

"Jdi do prdele, ty svině, ty mrcho! Co chceš? Vylez!" Přesně tohle slyším, jakmile se k nim venku posadím. Plach zírá do noci, ukazuje přes rameno HH. "Tamhle před chvílí stála! Přímo za tebou, doprdele!"
"Kdo?"
"Ženská, zelená, rozkládá se! V černejch šatech! Omylem jsem ji vyvolal, a ona si teď za mnou přišla!"
HH se naštěstí chopí situace a ptá se, co by se stalo, kdyby si stoupnul na místo, kde stojí ten DUCH. Plach neodpovídá, jen vrtí hlavou a znovu ukazuje sem a tam, všude, kde ta ženská údajně stojí. Když na něj promlouvám a snažím se mu dát radu, jak se vyrovnávat se strachem tohohle druhu, neposlouchá, jen dál opakuje již vyřčené. Dostávám z jeho blouznění sama strach a jdu zpátky dovnitř, tentokrát s vírou, že ten člověk něco skutečně vidí. Ale to, co vidí, je halucinace a to, co slyší, stejně tak. Takže máme v baráku vyvíjející se formu schizofrenie na pochodu.

Když prochízí kolem nás vevnitř, otáčí se za námi a říká: "Vy mi nevěříte, co? Vy si myslíte, že jsem magor." Vrtíme hlavami, ale nikdo nic říct nemůže, protože to tak skutečně je, i když jsem si to v tu chvíli vážně nechtěla přiznat. "Hm." Pokyvuje si a odchází.

Za okamžik žádá po Chválotlapce křížek na krk, a po jeho dostání s ním v ruce řve: "Tak vylez, ty p***! Ukaž se mi!" Zkrátka jako v blbym béčkovym hororu, jen s tím rozdílem, že tohle se dělo přímo vedle nás, takže všichni měli PHE (Přespříliš Hydratovaný Exkrement) až za ušima. Chválotlapka se po ani ne pěti minutách rozhoduje, a křížek si od Placha bere zpátky. Atmosféra je značně ponurá a všichni nechtějí nic než jít spát, ale nemůžeme jít spát a nechat Placha děsit se každého stínu. Nakonec s ním naštěstí zůstává HH až do rána, ale i tak jsem se bála zamhouřit oka s představou Placha stojícího s nožem nade mnou.

Když se probouzím, něco takového se skutečně i děje, jen bez nože. Stál dobrých třicet vteřin nad námi a sledoval, jak spíme. Možná se jen zastavil, vždyť já to občas dělám taky. Ale po událostech předchozího večera to rozhodně jen tak nebylo.

Druhý den tak nějak doufáme, že všechno bude ok, že Plach sám prohlásí, že byl unavenej a vožralej jak doga a že si všechno v podstatě vymyslel jeho mozek. Nestalo se tak. Nemluvili jsme už o tom, ale i celý den chodil po domě i zahradě s tím samým pohledem, který v něm zakořenil předchozí noci.

Pak se balíme a jedeme večer domů. A upřímně jen doufám, že Plach někde nezkouší exorcismus a nehreslí si po stěnách krví kříže nebo tak něco.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Renda♥ Renda♥ | Web | 26. července 2015 v 13:30 | Reagovat

Ou tak to musel být strašný výlet :/

2 Mariiis_N Mariiis_N | Web | 26. července 2015 v 14:00 | Reagovat

Páni, četla jsme to jendím dechem. To uselo být strašné :X

3 L. L. | Web | 26. července 2015 v 16:02 | Reagovat

Hustý, to jsem fakt nečekala. Kamarád s 'okem' snad bude v pořádku a tak i vy, co se týče psychický stránky.
jinak co se děje kolem tědlech věcí, na to není odpověď ...

4 Yu Yu | Web | 27. července 2015 v 12:12 | Reagovat

Nooo, pěkná oslava. To je mi líto. Snad na to brzo zapomeneš a uděláte si lepší.

A vzkaž Plachovi, že mu věřím, mám těhle zážitků plnou stodolu a schízou netrpím. :-D Nikdy nechodím do starých baráků. :-D

5 Lany Lany | Web | 31. července 2015 v 20:39 | Reagovat

Páni, tak toto je fakt husté. Ja by som sa teda fakt začala báť už len pri vstupe do tej stodoly. :D

6 Allex Allex | E-mail | Web | 3. srpna 2015 v 10:51 | Reagovat

Panečku. Já bych se zbláznila strachy. To muselo být hrozné. Doufám, že jste všichni v pohodě..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama