Music

Protože ona mě zkrátka tvoří

9. března 2015 v 22:19 | Lady≈Claire
Spousta lidí o tom plká. O tom, jak je naplňuje, o tom, jak jí rádi tráví volný čas. O tom, jak jim pomáhá z depek. A mají pravdu, protože zá to cítím naprosto stejně. Je to perfektní únik z reality, krásná pískem vystlaná cesta, jak se sfetovaná dostat na novou úroveň blaha. Vyjadřuje naše pocity, řve za nás, když nemáme sílu a dech. Nabízí nám svou náruč, kdy se jí můžeme naprosto odevzdat, nechat se kolébat a utěšovat. Nutí nás bláznit, nutí nás plakat a vzpomínat, evokuje v nás pocity více, než cokoliv jiného. Žijeme ji. Milujeme ji. Každý den nám alespoň jednou přejde přes rty nevědomá modlitba k jejímu slyšení. Já si bez ní nedovedu představit jediný den, kdy bych se nezbláznila z její absence. Je to můj hnací motor a důvod, proč jsem se vlastně doposud nezbláznila. Ano. Addicted. A dobrovolně se k tomu přiznávám, protože tohle je jedna z mála legálních drog. Zkrátka nasadit si sluchátka, mrsknout sebou na postel a nechat se jí obejmout. A proto bych vám tu ráda představila pár svých oblíbených kousků a ještě oblíbenějších kapel, pokud tedy máte zájem.

Thousand Foot Krutch

15. května 2014 v 19:39 | Lady≈Claire
Pojďme si tak trochu představit novou kapelu. Tahle rubrika tu dost dlouho nebyla a za to se omlouvám, protože tímhle směrem mám pocit, že celkem mám co nabídnout a je mi líto, že jsem něco podobného nepsala dost dlouho.

Jedna z těch nejlehčich, nelholčičejších
Thousand Foot Krutch - This Is a Call

Takže, snad první otázka: Proč je tu tolik ukázek? Odpověď je snadná. kapela Thousand Foot krutch hrají snad tolik stylů, kolik jich je. To je taky jeden z důvodů, proč je naprosto seriózně zbožňuju. Nemohou Vás prakticky omrzet. Dobře, musím říct, že některá jejich alba jsou dost nepovedená, ale například The End Is Where We Begin je naprosto perfektní složení a poslouchání této 50minutové svařeniny mi vydrželo snad na čtrnáct dní - a ani Systémy se mi do sluchátek nevloudili - ani jednou a ani omylem.

Další zamilovaná v růžové rockové vestičce
Thousand Foot Krutch - Fly On The Wall

Jak jsem už jednou řekla, jedná se o zatraceně alternativní kapelu. Zatímco jednou by jste je mohli zaměnit s Linkin Park, podruhé by jste jejich výtvor tipovali na Imagine Dragons. Každopádně tohle není ani ta nejmenší kritika! I když jsou některé jejich výtvory o něco slabší, musím říct, že jindy se trefí natolik, že bych s radostí nechala kapelu zaměřit tím či oním směrem!

Hard-rock, jedna z těch Linkino-idních

Thousand Foot Krutch - War Of Change

Seether

3. dubna 2014 v 21:08 | Lady≈Claire
Seether - Truth

Inu, proč maličko nepřitvrdit?
Tak na tyhle jsem narazila před nějakým tím týdnem, a musím říct, že jejich styl se mi opravdu hodně zamlouvá - konkrétně tahle písnička.
Což mi tak připomíná, že hledám nějakou novou skladbu na klavír, kterou bych se mohla učit, protože jsem podle mého názoru přespříliš dlouho bez něčeho nového. Nemáte nějaké tipy? :)

Thousand Foot Krutch

3. dubna 2014 v 20:18 | Lady≈Claire
Thousand Foot Krutch - All I Need To Know
TFK. Perfektní kapela, kterou jsem objevila den zpátky. Tahle písnička není tak úplně jejich stylu, ale po poslechnutí alba The End Is Where We Begin jsem naprosto změnila názor na účel alba.
Doteď pro mě hudební alba byla jen písničky podobného stylu, zdrcané nějak dohromady, aby dělaly dojem jakési hlubší myšlenky a působily jako jeden příběh.
Album TFK je neuvěřitelně rozprskané. Běhá se v něm od stylu, který možná posloucháte nahoře (a který mi silně připomíná Imagine Dragons) až k hard-coru, hard-rocku, metal-coru nebo něčemu takovému (např. písnička We Are).
Naprosto jsem se do nich zamilovala (tedy hlavně do těch tvrdších). Tímhle si chci jen tak maličko ospravedlnit to, že tu povídám, jak neuvěřitelně miluju hrubší muziku, a pořád přidávám něco ve stylu Eda Sheerana nebo Rona Popa a podobné sentimentální uslintaniny, ale to je hlavně kvůli mým předsudkům o tom, co poslouchají lidé pohybující se na blozích.

Traffic Lights

23. března 2014 v 19:28 | Lady≈Claire

Moc pěkná písnička a upřímně nechápu, jak je možné, že se nechytla - protože upřímně - takovýhle styl žerou úplně všichni. Tím se dostávám k mé oblíbené kritice rádií. Zkorumpovaná, hloupá, zbytečná (teď teda mám na mysli ta vysloveně "hudební" - třeba miláček davů Evropa2). Playlysty, na kterých jsou hity dané už měsíce dopředu.
Ach jo. Nenávidím rádia.
Miluju hudbu.

Bring Me The Horizont - Can You Feel My Heart

19. března 2014 v 22:05 | Lady≈Claire
Bring Me The Horizont - Can You Feel My Heart

Naprosto upřímně, snad nejpodivnější hudba, co znám.
Má to své kouzlo. Symbolika je sice v hudebním průmyslu dávno překonaná věc, ale musím říct, že jako na člověka mého věku, kdy se pocity míchají jeden do druhého, to má dost brutální dopad. Ať už tím bylo myšleno cokoliv, já to ciítím tak nějak jako vyjádření syrových emocí (a teď teda nemluvím o textu). Jasné, je to populární hudba, tohle všechno má svůj účel, a možná jsem hloupá, jestliže tohle nedokážu potlačit, ale oslovuje mě to.
Frontman Oliver Sykes sice není bůhvíjaká neodolatelná ikona, dokonce i jeho zpěv se omezuje především na screamo (a to prakticky jen díky tomu, že se zkrátka už vyřval), ale nedají se od něj odlepit oči - a znovu zmiňuji, že to není kvůli vzhledu.
No, na druhou stranu nebýt podivínů jako jsem já, tak se nedají vyzvednout normální lidi.

Welcome To The Freakshow

17. března 2014 v 20:39 | Lady≈Claire

Skillet - Freakshow
Další perfektní kapela. Onehdy
jsem byla na jejich koncertě v
O2 Aréně a musím říct, že skvělý
zážitek

Days Will Never Be The Same

17. března 2014 v 19:06 | Lady≈Claire

Moje nejoblíbenější česká kapela.
Co dodat?
V mých očích jsou zkrátka skvělí :)
 
 

Reklama